ZÁKLADY A NÁZORNÉ UKÁŽKY
“Silná víra a mocná síla představivosti jsou dva sloupy, které podpírají bránu chrámu magie. Bez těchto dvou nelze v tomto chrámu nic učinit. Paracelsus
Vůle a víra jsou základní tvořivé síly veškeré magie. Již nejjednodušší sugesce jsou neúčinné, nejsou-li podepřeny těmito dvěma sloupy. Víra, přesvědčení o samozřejmém úspěchu v nějaké věci je už polovičním úspěchem. Ano, víra, ať už odůvodněná nebo falešná, je mocná síla, spočívá-li na intenzívní představivosti. Jsou jen vzácné výjimky, kdy i pochybovač dosáhne úspěchu. Často obdivuhodné výsledky, kterých dosahují prosté osoby při praktikování 6. a 7. knihy Mojžíšovy, mohou být způsobeny téměř jedině silnou vůlí a neotřesitelnou vírou praktikujících. Tyto úspěchy jsou vlastně obdivuhodné, protože víra je zde soustředěna na domněle rozhodující působení použitých pomůcek. Magické pomůcky, jak již říká jejich název, jsou jen nástroje, tedy pomocné síly nebo, správněji řečeno, více nebo méně nezbytné podružnosti. Probuzený duchovní člověk, adept, nepotřebuje při svých magických operacích žádné pomůcky, ale i on je přibírá jako vítané pomocné a podpůrné síly.
Všimněme si, že hlavní věcí jsou a zůstávají vlastní dušení síly; vůle, přesvědčení a soustředěná představa úspěchu. Navzdory tomu, že se zde mluví o imaginaci, nesmíme dosažené fenomény pokládat za imaga vlastní představivosti. Imaginace má být nasměrována pouze na nepochybný zdar experimentu, ne však na formu a jsoucnost samotného jevu, neboť by záhy došlo k vědomému nebo bezděčnému sebeklamu. Zjevení tohoto druhu by pak byla přirozeně výtvorem vlastní bdělé sugesce, i když těžko odlišitelným od skutečnosti. Takto jsou mnohé jevy produktem vědomých nebo nevědomých představ, resp. projevených myšlenek. Kdyby se pohlíželo na všechny fenomény démonologie jako na výtvory bdělé sugesce nebo halucinace, znamenalo by to vylévat vaničku i s dítětem. Kdyby démonologie nebo svět mimosmyslových bytostí a sil byly ve všem jen produktem lidské fantasie, mohla by pak všechna náboženství pověsit svoje snahy na hřebík a raději hlásat čirý materialismus. Tak daleko však přece jen ještě nejsme.
Dobré a zlé duchovní bytosti existují nejen symbolicky, ale opravdově, reálně. Tyto principy zasahují velmi silně do všedního života; lidstvo je takovým vlivům vystaveno víc než tuší. To jsou však ještě nerozřešené hádanky. Musíme proto objasnit, jak jsou tyto síly, s nimiž má člověk co do činění, uzpůsobeny.
Podle starých tradic sestává svět ze dvou silových polí, pozitivního a negativního; v duchovních relacích z dobrého a zlého principu. Protože se u těchto sil jedná pouze o čisté energetické principy, jsou nebytostné, a kde přijímají formu, je tato jen výtvorem lidských myšlenek a představ. Tyto principy, tak zvaná astrální rovina, jsou v nesčetných variacích formovány a zabydlovány všemi myšlenkami a představami každé živé bytosti. Každá myšlenka, každá představa se uskutečňuje nejprve na astrální rovině. Tisíciletí takto živených myšlenek a představ andělů a démonů vytvořily těmto principům určité formy, které existují v astrální říši jako neustálé energetické vibrace, a které ten, kdo na ně věří a přivolá je, v této formě může spatřit. Na této astrální rovině existují nesčetné vědomé i nevědomé výtvory sil myšlenek a představ mnoha živých bytostí. Odtud pocházejí skřítkové, víly, rusalky, sylfy a podobné bytosti v nesčetných variantách. Prostřednictvím myšlenkových sil odpovídajících jejich principu jsou podle přírodního zákona o přitahování podobného podobným přitahovány do dosahu lidí, kteří je vnímají astrálními smysly.
Pro lepší porozumění musíme pokládat zjevy astrální roviny za odrazy lidských myšlenek, ale - a na to pozor - pouze v jejich formě a různém působení, ne však v principu. Každá myšlenka, každá živá představa je formou energie. Energie je však nezničitelná, a tak existují všechny tyto energie dále, i když už dávno vymizely svému tvůrci z paměti. Pokud nejsou znovu živeny, časem se vytratí a vrátí se zase zpět k čistému principu. Podle prastarého učení Upanišád, Véd a Bhagavádgíty měla také lidská duše kdysi vzejít z praprincipu, dobrého nebo špatného, ve kterém nyní krouží. To je vchod do nirvány. Proto má člověk usilovat o dobrý princip, aby dosáhl blaženosti.
Tyto nauky jsou nejpravděpodobnější a neodporují zdravému rozumu. Zastánci ortodoxní teorie nebe a pekla nemohou ovšem tyto zdánlivě složité, ale v podstatě velmi jednoduché důsledky přijmout. Přesto to zatím nevadí. Neúnavný badatelský duch a faustovská touha po poznání se bude stále více přibližovat i těm nejvyšším světovým a životním problémům a nezastaví se před nimi, neboť lidská rasa ještě zdaleka nedosáhla posledního vrcholu svých možností.
Výše uvedené pojednání má poskytnout experimentátorovi pouze opěrné body a možnosti kombinací. Kritickým usilováním o pravdu dosáhne člověk postupně plného objasnění pravé podstaty nadsmyslových jevů.
Jak již bylo naznačeno, s jistotou předpokládáme, že se k objasnění všech nadsmyslových jevů dojde pouze prostřednictvím naší duševní síly. Platí to jak o astrálních, tak o sugescí docílených fenoménech. Kdo není pro démonologickou praxi dostatečně připraven a komu není účel a cíl jeho pokusů plně jasný, může natropit velké škody. Aby se člověk vyhnul častým těžkým poškození zdraví a duševním šokům a klamům, je nutné, aby každý pokus prováděl s největší opatrností, silou vůle, myšlenkovou jasností a bdělým vědomím, zkrátka za plné duchapřítomnosti. Ne vždy přesně kontrolovatelné akce podvědomí a jimi způsobené posuny vědomí mohou způsobit operatérovi stejně velké škody jako neobratná hypnóza. Mediumisticko-melancholické osoby - ačkoli právě ony docilují obdivuhodných úkazů - by zde neměly experimentovat vůbec, nebo pouze pod vedením jiné osoby, aby se nestaly obětí vlastních démonických myšlenek a představ, jejichž odrazy by na ně dopadly z astrální roviny. Každý, kdo nemá žádnou silnou protiváhu na obranu, spěje k jistému duševnímu i tělesnému úpadku.
Spiritisté budou ztotožňováním svých experimentálních úkazů s čistě mediálními duševními silami málo poučeni. Neměli by si však nevšímat toho, že zlatá nit pravdy se táhne všemi náboženstvími a poctivými systémy bádání. Dá se s určitostí tvrdit, že úkazy spiritismu jsou v podstatě a působení stejné jako zjevy démonologie. Realita je pro experimentátory tatáž. I tady se objevují fenomény, resp. vedlejší úkazy, jejichž vysvětlení pouhou sugescí je nedostačující. Jako řešení můžeme předpokládat inteligentní síly, které nejsou v žádném vztahu s intelektuálními schopnostmi evokatéra nebo média. Tzv. raport a dlouho trvající strašidelné úkazy nejsou žádnou vzácností. Širokým kruhům je dostatečně známo, že při spiritistických seancích vyvolaní duchové přinesli, resp. opatřili skutečně hmatatelné předměty. Stejně je tomu i při vyvolávání démonů. Existuje dostatek zpráv o skutečných s démony uzavřených paktech. Zde však nebudeme o této věci blíže pojednávat.
Ti, kteří budou s následujícími jednoduchými, pouze malému kroužku známými návody sami experimentovat, se dostatečně přesvědčí o skutečnosti všech dosud učiněných pozorování. Budou však téměř bez výjimky stále znovu narážet na pravděpodobnost astrální roviny, na které, podle tvrzení tajného učení, se zrcadlí a zanechávají tam stopy svých představ a myšlenek všechny svět obývající bytosti. Tam jsou po smrti jejich těl přitahovány duše všech živých bytostí a jsou tam dlouhý čas zadržovány aby - následujíce přírodního zákona postupného vývoje - přijaly vždy znova nové formy a nesly v těchto formách pochodeň života dál. Jejich dřívější zrcadlové obrazy, myšlenky a představy během mnoha staletí víc a víc blednou, takže je sebelepší jasnovidec nebo karmický badatel nemůže více zachytit. Některé výjimky se zachovávají téměř nekonečně dlouho, protože jim myšlenková energie žijících stále dodává novou energii.
Mnozí se teď, zeptají: Jsou všichni tak zvaní duchové ve spiritistických seancích pouze rozsáhlým zrcadlením a kmitáním myšlenek v astrální říši nebo to jsou skutečně duše zemřelých? Tuto otázku nelze snadno zodpovědět. Podle dosavadních každé kritice odolávajících pozorování musíme trvat na základní skutečnosti, že existují nadsmyslové síly a zjevení. Ke správné definici a k vysvětlení, které by uspokojilo kritický rozum, se člověk dopracuje teprve za pomoci všestranného experimentálního faktografického materiálu. Veškerým teoretizováním bez praktických pokusů, které dokazují skutečnost transcendentna, se pravdivému vysvětlení málo poslouží.
Procento osob, které se pro tyto experimenty zvláště hodí, nelze doposud stanovit. To, čeho dosáhne jeden s obrovskou investicí času a sil, se podaří druhému zdánlivě bez námahy. U méně vzdělaných osob se úspěch dostaví častěji, zatímco intelektuálové se marně namáhají. Lidé, kteří se zde jeví jako prospěšní, jsou každopádně stále vzácní. Komu se pokusy podle následujících jednoduchých návodů nepodaří, ten ani při ostatních, ještě tajemnějších a složitějších návodech nemůže očekávat žádný úspěch.
ASTRÁLNÍ EXPERIMENT
Démon vlastního já
V některých tajných lóžích se podle prastarého mysteria požaduje, aby neofyt, dříve než se mu dostane vyššího zasvěcení, byl konfrontován s démonem svého vlastního já.
V temném pokoji spoře osvětleném slabým červeným světlem a celém potaženém černým suknem stojí na podstavci ve tvaru klínu rakev. Vůdce uvede neofyta dovnitř a vyzve jej, aby si do rakve lehnul. Pak přiklopí víko. V něm je, právě proti obličeji, trojúhelníkový nebo kulatý otvor sloužící pro přívod vzduchu, skrze nějž neofyt vidí pouze čerň stěny. Od neofyta se požaduje, aby upíral zrak na černou stěnu tak dlouho jak je to možné a bránil se usnutí, pokud je to jen možné. Všem svým myšlenkám a dojmům má věnovat co největší pozornost. Dříve než vůdce odejde, řekne mu, že má jednat podle své vůle, a že může rakev i pokoj opustit, uzná-li to za nutné. Účelem mysteria je vytrvat, dokud se vůdce znovu neobjeví.
Zpočátku připadá neofytovi ticho, které tam vládne, tísnivé a nepříjemné. Červené světlo po určité době dohoří a zhasne, takže je záhy obklopen naprostou hrobovou tmou. Nicméně ví, že je v rukou Boha a dobrých lidí, a že se nemusí ničeho bát. Zatímco leží v hrobovém klidu rakve, táhnou mu hlavou různé vzpomínky na jeho uplynulý život. Vidí všechny svoje chyby a slabosti, které dříve často a snadno omlouval, ve zcela jiném světle. Stojí před jeho duší jako žalobci, a jeho nitra se proti jeho vůli začíná zmocňovat hrůza. Mnozí propadají v tomto okamžiku takovému úděsu, že chtějí uprchnout. Ale kdo přece statečně ,vytrvá a zamyslí se nad sebou, zvládl tak první stupeň zkoušky. Duše se opět uklidní. Ale při nepřetržitém zírání do černočerné tmy, která obklopuje neofyta jako plášť, se dostavují zcela zvláštní myšlenky a pocity. Postupně mu připadá, jako kdyby už neměl žádné živé tělo, jako kdyby z jeho údů zmizely všechny pocity. Tak zpozoruje zvláštní vlny, stoupání a klesání stínů před svýma očima, zrovna jako kdyby tma zkapalněla a pohybovala se jako černá pára.
Potom se tu a tam objeví blikání. Ve tmě se vznášejí světelné body. Tatvy probleskují všemi barvami. Časem se ve vlnách tmy objeví prchavé, nevýrazné stíny. Smolně černá tma nyní přechází v černorudé, éterické mihotavé světlo. které se vždy znovu mění v temnotu. Tmou se rozlévá těžko definovatelná éterická vibrace, která postupně sílí. Zdá se, jako by v černé barvě bylo přimícháno něco červeného, a nyní toto červené stále více vystupuje.
Vtom zpozoruje neofyt v černorudém světle jiné pohyby. Není to však temně rudá atmosféra, která se pohybuje, nýbrž mnohem temnější tvary. Teď nastane strašlivý okamžik: Na neofyta se na okamžik zašklebí něco hrůzného, cosi mezi člověkem a zvířetem. Pak to zase zmizí a vynořují se jiné pitvorné tvary a obličeje, jako kdyby se člověk ocitl uprostřed reje čarodějnic. Neofyta znovu zachvátí hrůza a touha se osvobodit. Ale vtom všechny přízraky naráz zmizí a on je znovu obklopen černočernou tmou. Bude se za svůj strach stydět a rozhodne se, že nová zjevení bude sledovat s klidnou myslí. Brzy se ze tmy znovu vynoří červené světlo, tentokrát o něco světlejší. Znovu se objevují pitvorné tvary a ďábelské obličeje, a neofyta navzdory jeho předsevzetí opět zachvátí hrůza. Vše jako by se proměnilo v jedovatou hustou kaši, z níž na všechen život zavanulo smrtelným dechem. Nové zjevení a nový úlek. K rakvi se blíží něco slizovitého, mazlavého. Zdvíhá se to a klesá, hned se to roztahuje do délky, hned do šířky, a klouzá to nepříjemně hadími pohyby k nohám rakve. Tam se zdá, že to chvíli číhá, pak to vniká pod víko a pokrývá to nohy, kolena a celé neofytovo tělo, který v tomto okamžiku nemůže ani křičet ani se pohnout. Zdá se mu, že jej ta strašná bytost pohltí a umačká. Pokud mu tato bytost spočívá na prsou, působí jako můra. Brzy se dostane ke krku, a chladně a slizovitě olízne neofytovi obličej, aniž by se této odporné věci mohl bránit. Nakonec se část této éterické tekuté mazlavé hmoty zformuje do obličeje, který s jízlivým, pekelným smíchem zaútočí. Vtahuje neofytův dech, takže mu je, jako by mu nějaký upír vysával život. Neofyt se nemůže pohnout; je jako strnulý a zmocňuje se jej hrobový chlad. Pak většinou upadne na chvíli do bezvědomí. Když se mu vědomí vrátí, je strašidlo k jeho úleku stále ještě tady a s ďábelskou radostí se na něj šklebí. Postupné se jej zmocňuje bezmezná apatie a nakonec se vzdá svému osudu.
Nyní se v něm ale probudí božský princip. Začne poznávat, že tato nevýslovná bytost je zlem v jeho vlastní povaze, jemuž svojí duševní energií propůjčil život a ztělesnil je, a že je teď jako jeho stvořitel musí ovládnout a zničit, aby jej samo nezničilo. Neofyt se uklidní a může strachu kurážné pohlédnout, do jeho pitvorného obličeje. Cítí, že se nemůže pohnout, aby postavil na odpor svoji vůli. Musí proto bojovat duševními zbraněmi. Hrůza je překonána v okamžiku, kdy neofyt pozná, že tato bytost vděčí za existenci pouze jeho vlastním zlým myšlenkám, pocitům a činům. Musí silně chtít, aby ustoupila, a ona se pak pomalu a zlostně stáhne. Jakmile síla vůle pouze na okamžik ochabne, snaží se bytost znovu dostat kupředu; neofyt tak musí stále znovu stavět. na odpor svoji pevnou vůli. Po delším duchovním zápase s touto strašnou bytostí opustí tato konečně neofytovo tělo a zmizí v temnotě. Po duševním vypětí je neofyt celý zbrocen studeným potem, ale může se zase volně hýbat.
Kolem něj je opět úplná tma. Připadá mu, jako kdyby tak už ležel mnoho hodin, ba celé dny, zatímco uplynul pouze krátký čas. Za pár minut se znovu objeví černorudá éterická mlha. Postupně se stává světlejší a světlejší, až se celá atmosféra zbarví oranžově. V tomto světle se vznášejí, poletují, plazí se a tančí různé tvary. Jsou stále pitvorné a ohyzdné, ale nevzbuzují už tak velký strach. Žádná z těchto forem nemůže nabýt tak hrozného zjevu jako předtím spatřené a přemožené strašidlo. Vždycky když je neofyt unaven, světlo zmizí a vystřídá je dokonalá tma. Neofyt z toho pozná, že se musí ovládat, neboť tato věc nepřichází zvenku. nýbrž je výtvorem jeho vlastních duševních sil, což teprve teď plně pochopí. Při každém novém napětí se světlo vrací, přičemž začíná přes temně červenou a oranžovou barvu přecházet ve žlutou, až je po vícero pokusech postupně vidět celá stupnice astrálních barev. Ve všech těchto barvách lze spatřit pohybující se tvary. Čím vyšší je barva podle stupnice, tím víc pozbývají zjevy pitvornosti a nestvůrnosti. Ve fialové barvě jsou to okřídlené bytosti, které vypadají jako motýli, sylfy a rusalky. Když neofyt potlačí i fialovou barvu, přejde tato náhle v hnědou, do níž se mísí všechny astrální barvy. Potom tato hněď světlá stejně jako ranní svítání; nejprve modrošedě, pak stále jasněji, až neofyta obklopí bílé stříbrné světlo. Tady vidí poprvé lidské postavy, ale neurčitých tvarů a étericky průhledné. Projevují se podivuhodné inspirace z vyššího světa, a čím déle se neofytovi daří podržet stříbrné světlo, tím čistší a dokonalejší mají obličeje. Před jeho vnitřním zrakem se rozprostírají líbezné krajiny, hory, údolí, lesy, studánky a jezera. Do astrálního spojení s ním vstupují známé i neznámé osoby a duchovní bytosti. Astrálně - reálné vize jeho duše jsou podivuhodné a zanechávají mocný dojem.
Asi po třech hodinách - tak dlouho trvá experiment - se objeví vůdce a neofyta osvobodí. Po vylíčení jeho zážitků následuje další zasvěcení.
Tento pokus mohou podniknout pouze duševně zralé osoby s pevným charakterem. Duchovní nezralost by mohla způsobit na těle i na duši velké škody, protože objevivší se fantomy by nebyly ovládnuty a přemoženy. Démon vlastního já, kterého neofyt astrálně přitáhl a zhmotnil, by se od něj za těchto okolností neodpoutal, což by mohlo mít za následek šílenství a smrt. Přinejmenším by se stal terčem temných sil, které by časem podkopaly jeho vitalitu a dobrou mysl.
Tento častěji, zejména v okultních románech zmiňovaný experiment je, jak již bylo na začátku poznamenáno, ještě dnes důležitým mysteriem některých tajných lóží. Psali jsme o něm, abychom budoucímu badateli nabídli dobrý studijní materiál. Stejnému účelu slouží i v další kapitole vylíčené zážitky z autorových experimentů, jejichž posouzení přenecháváme poctivému a nezaujatému badateli.